další instituce resortu ŽP  
Správa jeskyní ČR CZ PL EN RU DE
Chýnovská jeskyně
Spustit virtuln prohldku

OBJEVOVÁNÍ, ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ CHÝNOVSKÉ JESKYNĚ

Lomy

Rytina z roku 1963 - Čertovy schodyNázev Pacova hora není odvozen od města Pacova, jak se jednoduše nabízí, ale vznikl zkomolením původního názvu hora Pecová - podle mnoha malých pecí na pálení vápna zřízených v jejím okolí. Vápenec se za stejným účelem těžil i v nedaleké hoře Kladrubské a v dalších menších lomech v okolí. Přestože o lomu v Pacově hoře se konkrétně zmiňuje až zpráva z roku 1747, lze z historických pramenů dovodit existenci chýnovského vápenictví již v 15. století. Základ dnešnímu, již opuštěnému lomu byl dán v roce 1857, kdy mohutné ložisko vápence bylo otevřeno stěnou v celé výšce kopce. Těžba vzrůstala s poptávkou po kvalitní surovině z Chýnovska. Roku 1878 byla proto postavena již třetí velká pec na pálení vápna a dne 14. srpna 1879 vyjel z Pacovy hory první silniční parostroj v Čechách, aby zajišťoval odvoz vápna do Tábora. Velmi dobrým vedením a organizací podnik nadále vzkvétal, takže před první světovou válkou bylo na vápenkách zaměstnáno 260 dělníků a produkce vápna dosahovala až 17 000 tun ročně. Byla zřízena úzkokolejná doprava mezi provozy, výroba štěrků a cihel. Tradice vápenictví na Chýnovsku se udržela až do roku 1964, kdy bylo lámání vápence ukončeno a v lomu se nadále těžil pouze kámen na výrobu kamenné drtě. Poslední zbylá vápenka v Pacově hoře byla zbourána v roce 1972. Práce v lomu pokračovaly ještě do roku 1998, kdy byl proveden poslední, v pořadí 270. clonový odstřel. Opuštěný lom s okolím je nyní chráněn jako přírodní památka.

Jeskyně

I když bylo ve druhé polovině 20. století v Pacově hoře otevřeno již několik poměrně velkých lomů, byl vchod do Chýnovské jeskyně objeven v malém selském lůmku na jižním svahu kopce. V létě roku 1863 pracoval v lomu skalník Vojtěch Rytíř. Při práci prý upustil kladivo, které zapadlo do rozsedliny ve skále. Aby nástroj našel, musel se do pukliny protáhnout. Překvapen zjistil, že úzká štěrbina se mění v širokou chodbu a pokračuje do hloubky. Zda lamač ztracené kladivo našel, o tom se již zprávy nezmiňují, jisté však je, že objevil vchod do jeskyně v té době největší v Čechách.

„První, kteří se do vnitř odvážili, byli: Jan Strnad, dozorce nad vápnem, pak skalníci Josef Janů a Jan Švehla.Historické nápisy, foto archiv CHJ Svítíce si dračkami prošli všechny chodby jeskyně, a ponejprv jen po delším bloudění opět cestu nazpět nalezli. ...Odvážnými sáhodlouhými kroky sestupovali jsme po obrovských čili čertových schodech, ohromných to balvanech se stropu spadlých a tu se již z dáli zatřpytila voda, odrážejíc paprsky pochodní a oznamujíc nám, že se na nejhlubším místě jeskyně nalézáme." - takto popisují objevitelský sestup do jeskyně tehdejší kustodi Zemského muzea v Praze Antonín Frič a Jan Krejčí, kteří již několik dnů po objevu společně s ing. Wettem jeskyni zaměřili a zhotovili první mapu podzemních prostor.

Od roku 1865 začal v jeskyni pracovat rolník z Dolních Hořic Josef Rothbauer. V nízkých chodbách prokopal usazeniny, do strmých úseků umístil žebříky a úpravou vchodu umožnil již v roce 1868 prvním návštěvníkům prohlídku jeskyně. Tím však práce zdaleka nekončily. Naopak, Josef Rothbauer a po něm zejména jeho vnuk Václav Rothbauer se o velmi citlivé a romantické zpřístupnění jeskyně zasloužili zbudováním kamenných schodišť, můstků, účastí při objevech, úpravou areálu a také první elektrifikací turistické trasy v roce 1952.

V roce 1939 zahájil svou činnost v jeskyni student Vladimír Homola, který po šestasedmdesáti letech navázal na výzkumy Krejčího a Friče. Objevil několik významných částí systému a studoval geologii, hydrologii a morfologii Chýnovského krasu. Z této doby pocházejí i první podrobné mapy jeskyně.
V roce 1962 provedl František Skřivánek stopovací zkoušku v podzemním toku Chýnovské jeskyně a zjistil, že jeho vody vytékají na povrch v tzv. Rutické vyvěračce.
V následujících letech se jeskyňářům podařilo objevit ještě řadu dalších chodeb, z nichž nejvýznamnější jsou trvale zatopené prostory, prozkoumané členy České speleologické společnosti ZO 1 - 10 Speleoaquanaut v 80. letech 20. století.

PŘEHLED OBJEVŮ V CHÝNOVSKÉ JESKYNI

  • 1863 - Rytíř, Strnad, Švehla, JanůVstupní areál Chýnovské jeskyně 1947
    objev jeskyně, chodby Schwarzenberská, Malovecká, Slavníkova
  • 1939 - 1940 - Homola
    chodby Blátivá, Souběžné, Spojovací, Příkrá, Vodní síňky
  • 1942 - Homola, Rothbauer
    chodba Lepivá
  • 1944 - Homola, Schüller,
    Homolovo jezírko
  • 1962 - Skřivánek
    stopovací zkouška - vývěr podzemního toku, Labyrint
  • 1962 - Tymmel, Pášma, Veselý,
    chodba "Twist"
  • 1982 - 1989 - Česká speleologická společnost - ZO Speleoaquanaut
    "spodní patro" - trvale zatopené prostory
  • 1993 - 2000 - Česká speleologická společnost - ZO Chýnovská jeskyně
    Kaskády, Vstupní chodba
 
Copyright © Správa jeskyní ČR | napište nám | mapa stránek | design by virushka | created by ONESOFT s.r.o.