další instituce resortu ŽP  
Správa jeskyní ČR CZ PL EN RU DE
Javoříčské jeskyně
Spustit virtuln prohldku

Pamětní deska Viléma Švece, foto Petr ZajíčekDlouhou dobu střežil kopec Špraněk svá podzemní tajemství. Dobrodruhům a zvědavcům byly odnepaměti přístupné pouze přilehlé prostory tzv. Svěcené díry a propast Zátvořice. V blízkém okolí byl znám ještě Zkamenělý zámek - skalní brána, což je pozůstatek starého jeskynního patra, které dříve souviselo se systémem Javoříčských jeskyní. Nejstarší písemná zmínka o Svěcené díře pochází od anonymního autora z roku 1873.

V roce 1936 začal v krasových dutinách Špraňku aktivně působit místní revírník Vilém Švec, který mimo jiné zahájil se svou pracovní skupinou výkopové práce ve dně Svěcené díry. Po šesti týdnech se otevřela propast na jejíž dno, o 27 metrů níže, postupně sestoupili. Narazili na jeskynní chodbu, která pokračovala oběma směry. Po složitých průstupech lezecky náročnými prostorami tzv. Objevné cesty, které jsou podrobněji popsány v následující kapitole objevili výzkumníci dne 14. 4. 1938 mohutné prostory Dómu gigantů a posléze další prostory horního patra Javoříčských jeskyní. Krátce po objevu bylo zaměřeno místo v Suťovém dómu, kde se podařilo prokopat chodbu na povrch. Po té byly zahájeny zpřístupňovací práce, aby mohly být krápníkové jeskyně dne 15. května 1939 otevřeny pro veřejnost.

Dalším významným mezníkem historie Javoříčských jeskyní je období 1949 - 1958, kdy byly objeveny jednak další části spodních pater - Hlinité jeskyně a dále tzv. Jeskyně míru, které jsou svým rozsahem a významem srovnatelné s objevy skupiny Viléma Švece. Jeskyně míru tvoří systém chodeb navazující na horní patro jeskyní a jejich část byla také v roce 1961 zpřístupněna veřejnosti.
V Javoříčských jeskyních působí dodnes profesionální i amatérské speleologické skupiny, které provádějí dokumentaci a průzkum v různých místech jeskynního labyrintu. Během těchto prací dochází k občasným objevům nových částí podzemních prostor pod Špraňkem.

Objevná cesta Javoříčských jeskyní pracovní skupinou Viléma Švece - jeden z největších výkonů v dějinách české speleologie.
Když roku 1937 stanuli objevitelé Javoříčských jeskyní na dně propasti pod Svěcnou dírou, spatřili volné prostory pokračující v horizontálním směru. Museli vědět, že jsou na prahu nových objevů, netušili však co je čeká. Dodnes je až nepochopitelné, jak dokázali s minimálním vybavením prostupovat puklinovými propastmi, zdolávat komíny, překonávat úžiny na hranici průleznosti. Často museli hledat správnou cestu ve spleti rozvětvených chodeb a puklin. Ke spouštění do propastí používali zpočátku i drát elektrického vedení, protože neměli dostatek lan. Na závěr je poslední fáze průstupu, který trval několik desítek hodin, čekal výstup komínem, který se ve stropních částech zužoval na hranici průleznosti. Přesto se jim podařilo překonat i tuto nejnáročnější část cesty, tzv. Švecův sestup. Na vrcholu se komín rozšířil a následovala nehluboká propast, kam byl spuštěn jen jeden člen výpravy. Objevil pokračující chodbu, ale že byl na prahu obrovské prostory - dnešního Dómu gigantů, ještě netušil. Vyčerpaná výprava se vracela stejnou cestou zpět s docházejícím světlem. Nebylo divu, že hlavní protagonista výzkumů - Vilém Švec ulehl se silnou horečkou. Následující dny však během 2,5 hodinového průstupu Objevnou cestou dosáhli konečného bodu a poprvé vstoupili do podzemních dvoran Špraňku.
I v dnešní době je průstup Objevnou cestou pro moderně vybavené speleology náročným fyzickým výkonem. Prostřednictvím následující reportáže je možno alespoň částečně nahlédnout do této těžce přístupné části Javoříčských jeskyní.

Cesta začíná 27 metrů hlubokou propastí. Je to prakticky jediné místo, kterým mohou návštěvníci nahlédnout do objevné cesty. Propast se zužuje, lomí a po té zvonovitě ústí do 2 metry široké chodby. 

Chodba pokračuje oběma směry. Jedním směrem vede do později objevených Hlinitých jeskyní, opačně pokračuje přes kamennou suť a krápníky zdobenou krátkou chodbou do puklinové chodby. Během objevných prací instalovala skupina Viléma Švece do stropních částí chodby dřevěné konstrukce s lávkami pro lepší přístup. Konstrukce se tu dochovaly dodnes v polozbořeném stavu. Proto vede cesta ještě o 15 - 20 metrů níže do spodní části chodby. Vodorovně však cesta pokračuje jen pár desítek metrů. 

V místě nazvaném Propast mnicha je nutné znovu vystoupit 15 metrů vysoko do stropních partií puklinové chodby. Následuje traverz nad propastí do prostor místy překrásně vyzdobených krápníky. Několik desítek metrů za těmito prostorami se zvedá 3 metry široký komín jehož stropní část se zužuje do těžko průlezné rourovité chodby, ústící do propasti k Dómu gigantů. Kostel (Obr), jedna z nejkrásnějších částí objevné cesty.

 
Copyright © Správa jeskyní ČR | napište nám | mapa stránek | design by virushka | created by ONESOFT s.r.o.