další instituce resortu ŽP  
Správa jeskyní ČR CZ PL EN RU DE
Mladečské jeskyně
Spustit virtuln prohldku

Portrét josefa Szombathy

HISTORIE OBJEVŮ A ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ

Archeologické nálezy dokládají, že jeskynní prostory pod Třesínem byly přístupny už v dávnověku. Tisíce let nato ale nebyla jejich existence známa. Původní vchod byl patrně přirozenou cestou zasucen a zasypán. Mladečské jeskyně pak byly znovu objeveny až roku 1826 (dle jiné zprávy 1828) při založení kamenolomu a jejich první část, dlouhá asi 400 m nazývána Bočkova díra. Protože pak byly po desetiletí volně přístupné, docházelo k rabování jejich krápníkové výzdoby. Až roku 1881 si kustod vídeňského muzea Josef  Szombathy při návštěvě Oloumouce povšiml prodeje krápníků na tržištích. Ještě téhož roku a v roce následujícím jeskyně opakovaně navštívil, prozkoumal a učinil unikátní archeologické nálezy. Protože tak konal s povolením a subvencí majitele panství lichtenštejnského knížete Jana II, nazval je ve své zprávě Fűrst Johanns Hőhle.

Jeskyně byly předmětem výzkumů J. Szombathyho i v létech 1904 a 1925, K. J. Mašky 1905, J. Kniese 1905, J. Smyčky 1922, J. Fűrsta 1922 a< font-size: 9pt"> souhrnně J. Skutila 1938. Na přelomu 19. a 20. století A. Nevrlý organizoval první veřejné prohlídky jeskyní. Roku 1911 jeskyně koupila Krajinská muzejní společnost v Litovli, která se značnými náklady provedla rozsáhlou úpravu prostor, především nechala vyvést velkou část sedimentárních výplní, instalovat elektrické osvětlení a před vchod postavila budovu s restaurací a turistickou noclehárnou. Také otevřela jeskyně tzv. Pracovní chodbou na opačnou stranu Třesína do údolí Moravy. V roce 1931 Ing. F. Čelechovský jeskyně zmapoval. O poslední objevy se v 50.letech minulého století zasloužil Speleologický klub Brno pod vedením P. Ryšavého. Velkou, značně necitlivou rekonstrukci prohlídkového okruhu v roce 1951 uskutečnil nový správce jeskyní družstvo Severomoravský kras v Olomouci. Jeskyně poté spravovaly postupně n.p. Čedok, n.p. Turista a Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci. Od roku 1991 jsou Mladečské jeskyně spolu s ostatními zpřístupněnými jeskyněmi ve správě státní ochrany přírody, nyní Správy jeskyní ČR. Chyby předchozích správců z velké části napravila poslední rozsáhlá rekonstrukce návštěvní trasy a úprava jeskyně v roce 2003. Mnoha prostorám vrátila přírodní ráz. Minimum betonových ploch a schodišť, jen nezbytné zábradlí z nerezové oceli a citlivé osvětlení nepoškozuje jeskyně a dodává jeskyním estetickou úroveň.

 

ARCHEOLOGIE A PALEONTOLOGIE

Množství opracovaných zvířecích kostí, relikty koster pravěkého člověka i pradávných zvířat a mnohé další unikáty. To vše leželo desetitisíce let pohřbeno v jeskyních pod mělkou vrstvou hlíny a jeskynního sintru. Když prostory pod Třesínem znovu objevili lidé na počátku 19.století, našli zde údajně kosti „obra“ a kostěný nástroj. Několik desetiletí však byly jeskyně cílem neodborných návštěvníků, kteří spolu s krápníkovou výzdobou odnášeli i cenné artefakty a kosti. Až v letech 1881 – 1882 provedl první odborný průzkum kustod vídeňského muzea Josef Szombathy. Překvapivým výsledkem jeho práce byly nálezy kostí lidí, kostěné i kamenné nástroje a provrtané zvířecí zuby, i mnoho kostí zvířecích. Jeho nálezy jsou dosud uloženy ve sbírkách Přírodovědeckého muzea ve Vídni. Začátkem 20. století výzkumy pokračovaly a kromě J. Szombathyho se na nich podíleli J. Knies, J. Smyczek, J. Skutil a J. Jelínek. Většina jejich nálezů však byla zničena při požáru zámku v Mikulově na konci 2.světové války. Mladečské jeskyně poskytly celkem přes 100 jednotlivých lidských kostí, náležejících mužům, ženám i dětem. Z nalezených artefaktů jsou pozoruhodné zejména protáhlé projektily oštěpů vybroušené z kostí, nazývané „hroty mladečského typu“ (největší je dlouhý 28,8 cm) a přívěsky z 22 zubů různých zvířat (řezáků a špičáků), které jsou provrtány a viditelně byly nošeny. Jsou jedním z nejstarších dokladů lidského zdobení. Velké množství zvířecích kostí dokumentuje složení tehdejší fauny během teplejších výkyvů poslední doby ledové. Z hlavních druhů to jsou pratur (Bos primigenius), zubr (Bison priscus), sob polární (Rangifer tarandus), jelen evropský (Cervus elaphus), los (Alces palmatus), medvěd jeskynní (Ursus spelaeus), liška (Vulpes vulgaris fossilis), kůň (Equus caballus fossilis), vlk (Canis lupus), liška polární (canis lagopus), lev jeskynní (Felis spelaea), jezevec (Meles taxus), nosorožec (Rhinoceros tichorhinus), mamut (Elephas primigenius), bobr (Castor fiber), vyskytly se i kosti ptáků, z mikrofauny hojně krtek, netopýr ušatý, netopýr pestrý, rejsek vodní, křeček, myšice křovinná, i velké množství kostí hadů a ulit plžů.Mamutí stolička

Ukázka artefaktů Aurignacké kulury

Přesto, že všechny archeologicky hodnotné vrstvy byly již dávno vykopány, výzkum a rekonstrukce životního prostředí lidí pokračoval i ve druhé polovině 20. a na počátku 21. století. Právě poslední výzkumy americko – rakouského vědeckého týmu potvrdily stáří nálezů. Již ve 20. letech minulého století bylo zjištěno, že lidé obývající Mladečské jeskyně patřili mezi nejstarší zástupce člověka moderního typu, tzv. aurignacké kultury starší doby kamenné (paleolitu). Ta je charakteristická kamennými nástroji vyráběnými na čepelích a také nástroji z kostí a parohů. Přesto byly do nedávné doby vyslovovány i pochybnosti o jejich příslušnosti k této kultuře. Rakouští badatelé přesně určili jejich stáří pomocí analýzy hmotnostní spektrometrie. Té podrobili čtyři lidské zuby a část lopatky ze Szombathyho nálezů. Zjistili, že jsou staré přibližně 31 tisíc let (lopatka je ještě starší). Konfrontace těchto analýz s artefakty, dokládajícími aurignackou kulturu, ukázala, že se jedná o dosud nejstarší prokázanou populaci moderních lidí v Evropě. Mladečské jeskynní sídliště je dnes považováno za nejstarší prokázané sídliště moderního člověka ve Střední Evropě, za nejsevernější „konečnoustanici“ moderních lidí, migrujících z jižních oblastí k severu do prostor osídlených ještě neandrtálci.

 
Copyright © Správa jeskyní ČR | napište nám | mapa stránek | design by virushka | created by ONESOFT s.r.o.