další instituce resortu ŽP  
Správa jeskyní ČR CZ PL EN RU DE
Zbrašovské aragonitové jeskyně
Spustit virtuln prohldku

OBJEVOVÁNÍ A ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ KRASOVÝCH ÚTVARŮ HRANICKÉHO KRASU

Nejstarším známým krasovým jevem Hranicka je Hranická propast, která je již od nepaměti opředena lidovými pověstmi přikládajícími její vznik nadpřirozeným silám. První písemný záznam pochází z roku 1580 od Tomáše Jordána z Klausenburgu, který ji podrobně popsal v „Knize o vodách hojitedlných neb teplicech moravských". Jan Amos Komenský ji zakreslil v podobě rozeklaného kopečku s nápisem Propast na své mapě Moravy z roku 1627, tak se stala našim prvním krasovým jevem zachyceným na mapě. Soustavný potápěčský průzkum Hranické propasti a jeho koordinaci provádí již od svého založení v r. 1978 Česká speleologická společnost - základní organizace 7-02 Hranický kras.

Zajímavý je historický přehled měření hloubky jezera na dně Propasti:Potapěči v Hranické propasti, foto Petr Zajíček

  • 1580 - přítel T. Jordána z Klaus. metoda: ponoření na nádech výsledek: bezedné
  • 1902 - Josef V. Šindel olovnice - 36 m
  • 1963 - Jiří Pogoda, Bohumil Kvapil a Václav Šráček potápěčský průzkum - 42 m
  • 1966 - Vilém Kocián, Ivan Gregor potápěčský průzkum - 82 m
  • 1974 - Jiří Pogoda sonda - 175 m
  • 1980 - Jiří Pogoda sonda - 260 m (neověřena do roku 2012)
  • 1981 - Lubomír Benýšek, Fraňo Travěnec potápěčský průzkum - 110 m
  • 1993 - Michel Pauwels (Belgie) potápěčský průzkum - 155 m
  • 1995 - Carl von Basel (Belgie) sonda ROV Hyball - 205 m
  • 2000 - Krzysztof Starnawski (Polsko) potápěčský průzkum - 180 m
  • 2005 - Pavel Říha potápěčský průzkum - 170,2 m (český hloubkový rekord)
  • 2006 - Potápěči ZO 7-02 Hranický kras spustili sondu do hloubky - 220 m
  • 2012 - říjen - Krysztof Starnawski (člen ZO 7-02 Hr. kras) se ponořil do hlobky -223 m (dosavadní rekord), dále spustil sondu která dosáhla hloubky -373 m. Dosažená hloubka je -442,5 m.
  • 2014 - říjen - Krysztof Starnawski (člen ZO 7-02 Hr. kras) spustil sondu do hloubky -384 m. Celková hloubka je -453,5 m
  • 2016 - září - sonda v zatopené části naměřila hloubku 404 metrů pod hladinou, www.hranickapropast.cz..

Sondami ani potápěčskými sestupy nebylo dosud dosaženo dna Propasti, která tak zůstává stále tajemnou hádankou čekající na své rozluštění.

Zbrašovští havířiObjev Zbrašovských aragonitových jeskyní započal v prosinci roku 1912, kdy dělníci v obecním kamenolomu zvaném Na Baránce odkryli puklinu, z níž za silných mrazů prudce vyrážel silný sloup páry. Bratři Josef a Čeněk Chromí, kteří se již dříve zajímali o krasové jevy v okolí obce Zbrašova, puklinu rozšířili, postupně vyklidili suť a v lednu 1913 sestoupili 42 m hlubokým komínem do prostory, později nazvané Jurikův dóm. Při prvním sestupu se jim údajně přetrhlo lano, dopadli na suťový svah a rozbili karbidové lampy. V úplné tmě pak museli čekat 8 hodin na pomoc.

V následujících letech probíhal průzkum a postupné objevování nových částí. Hned v roce 1914 byl proražen nový vchod do údolního svahu, opatřen dřevěnými stupni a jednoduchým přístřeškem. Od počátku byli oba objevitelé spolu řadou spolupracovníků vedeni snahou co nejrychleji a nejpohodlněji zpřístupnit podzemí veřejnosti. Pracovali po svém zaměstnání, po večerech, obětovali nejen mnoho úsilí, ale i vlastních finančních prostředků. Tito ryzí nadšenci si říkali „Sbor dobrovolných zbrašovských havířů", a pokračovali ve svém záměru i přesto, že mnozí z nich museli narukovat na bojiště první světové války. Někteří z nich se dostali i do existenčních potíží, které u mladšího z bratrské objevitelské dvojice, Čeňka, vyvrcholily v roce 1926 dobrovolným odchodem z tohoto světa v jednom z jezer oxidu uhličitého.

V závěrečné fázi zpřístupňovacích úprav vypomohli také vojáci z hranické posádky. Koncem roku 1925 založili jeskyňáři ve spolupráci s dalšími institucemi oficiální „Spolek pro udržování zbrašovských jeskyní v Hranicích" a v roce 1926 byly jeskyně zpřístupněny pro veřejnost.

Období první republiky se vyznačovalo intenzívními výzkumy a objevy, které však byly smrtí Josefa Chromého r. 1943 a druhou světovou válkou ukončeny.

Další éra rozvoje, a to především provozního vybavení, nastala v letech 1952 - 1956, kdy byla postavena nová provozní budova, návštěvní trasa byla vybavena novou elektroinstalací a z Mramorové síně byl vyražen 40ti metrový východový tunel na lázeňskou kolonádu.

Po dlouhém období útlumu, kdy provozovatelské instituce zajišťovaly jen nejnutnější údržbu, převzala jeskyně ústřední organizace státní ochrany přírody. Díky jejímu širokému odbornému zázemí se jeskyním konečně dostalo odpovídající pozornosti. Ze všech úspěchů tohoto období jmenujme alespoň ty největší:Koblihová síň s pamětní deskou, foto Petr Zajíček

  • 2000 - zavedeno odsávání CO2 z celé návštěvní trasy 
  • 2001 - dokončena nástavba provozní budovy
  • 2003 - vyhlášena Národní přírodní památka Zbrašovské aragonitové jeskyně
  • 2005 - dokončena celková rekonstrukce návštěvní trasy Jeskyně postupně spravovaly tyto instituce:
  • 1913 - 1925 Sbor dobrovolných zbrašovských havířů
  • 1926 - 1950 Spolek pro udržování zbrašovských jeskyní v Hranicích
  • 1951 - 1952 družstvo Severomoravský kras v Olomouci
  • 1953 - 1954 národní podnik Čedok, středisko Severomoravský kras v Olomouci
  • 1954 - 1957 národní podnik Turista v Olomouci, středisko Moravskoslezské jeskyně
  • 1958 - 1959 Krajský národní výbor v Olomouci, družstvo Severomoravský kras
  • 1959 - 1960 Krajské vlastivědné středisko v Olomouci
  • 1960 - 1978 Vlastivědný ústav v Olomouci
  • 1979 - 1990 Krajské vlastivědné muzeum Olomouc
  • 1991 - 1995 Český ústav ochrany přírody v Praze
  • 1995 - 2006 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR v Praze
  • 2006 - dosud Správa jeskyní ČR v Průhonicích

V letech 2002 - 2005 se uskutečnila rozsáhlá rekonstrukce celého prohlídkového okruhu a jeho technického vybavení. Z jeskyní bylo přitom vyklizeno přes 1700 m 3 kamene a odpadu z historických průzkumů a prvního zpřístupňování. Mnoho zasypaných výklenků a postranních chodeb tak bylo znovu odkryto a navrácena jim jejich přírodní podoba. Nově byl upraven i vchod, spojovací štola propojila návštěvní trasu do okruhu, mohutné umělé tarasy a betonovou masu nahradil skromný účelný chodník, doplněný nerezovými konstrukcemi lávek. Nejen pro bezpečnost návštěvníků, ale i pro výzkum mimořádných mikroklimatických poměrů jeskyní byl instalován systém kontinuálního automatizovaného monitoringu, ovládající též automatiku odsávání případných nadlimitních (přes 1 %) koncentrací oxidu uhličitého z návštěvní trasy. Samostatný drenážní a čerpací systém též zachycuje a z jeskyní odvádí znečištěnou vodu z chodníků, aby tak chránil níže tekoucí lázeňské kyselky před případnou kontaminací.

 
Copyright © Správa jeskyní ČR | napište nám | mapa stránek | design by virushka | created by ONESOFT s.r.o.