další instituce resortu ŽP  
Správa jeskyní ČR CZ PL EN RU DE
Zbrašovské aragonitové jeskyně
Spustit virtuln prohldku

GEOLOGIE 

 Onyx, foto A. KomaškoHranický kras se nachází na styku dvou hlavních geologických celků České republiky – Českého masivu a Západních Karpat – a svým vývojem patří mezi světové pozoruhodnosti. Podobně jako většinu krasových oblastí na Moravě jej tvoří mocné souvrství vápenců středně až svrchně devonského stáří (392 – 359 milionů let), jehož sedimentace zde přechází až do spodního karbonu. Při alpinsko-karpatském vrásnění, kdy v jejich těsném sousedství vznikalo horstvo Karpat, byly na vápence od jihu až jihovýchodu nasunuty ještě příkrovy paleogenních sedimentů karpatského flyše. Eroze i tektonické pohyby postupně obnažovaly vápencový masiv, vznikaly podzemní dutiny a povrchový reliéf dostával podobu klasické krasové krajiny s povrchovými krasovými útvary – závrtovými řadami, slepými a poloslepými údolími.

Při třetihorní mořské záplavě byl tento krasový povrch překryt dalšími nekrasovými sedimenty, takže dnes na povrch vystupují již jen jeho vrcholky. Z třetihorní mořské záplavy se ve Zbrašovských aragonitových jeskyních dochovaly sedimenty se zkamenělinami měkkýšů, což dokládá, že již tehdy zde existovaly krasové dutiny. Od třetihor zasahují do rozpouštění hranických vápenců velmi významně také hydrotermální procesy. V důsledku tektonického neklidu na hlubokých zlomech mezi Českým masivem a Karpatskou soustavou vystupují prameny z velkých hloubek a vytvářejí podzemní dutiny neobvyklým způsobem – směrem z hlubin k povrchu. Až 22,5 °C teplá kyselka, pocházející patrně z hloubek okolo 700 m, je díky vysokému obsahu oxidu uhličitého značně agresivní, intenzívně rozpouští vápence a charakteristicky modeluje podzemní dutiny. Karsologové proto označují jižní část Hranického krasu jako hydrotermální kryptokras. Celý Hranický kras prošel opakovaně fází aktivního krasového procesu – polyfázovým krasověním.

BIOSPELEOLOGIE

 Anomatus hungaricus, kresba J. KobylákBiospeleologické výzkumy prováděné ve Zbrašovských aragonitových jeskyních v průběhu let 2001 až 2004 ukázaly, že tyto jeskyně jsou osídleny velmi zajímavou a vcelku bohatou faunou bezobratlých živočichů, což zřejmě do značné míry úzce souvisí se specifickými mikroklimatickými poměry, zejména vyšší teplotou.

Z vnějšího prostředí pronikají do těchto jeskyní vedle zástupců některých hmyzích řádů, zejména brouků (Coleoptera), dvoukřídlých (Diptera) a motýlů (Lepidoptera), rovněž chvostoskoci (Collembola), suchozemští stejnonožci (Oniscidea), mnohonožky (Diplopoda), stonožky (Chilopoda), pavouci (Aranea) a štírci (Presudoscorpiones) aj. V případě suchozemských stejnonožců se v jeskyních vyskytuje poměrně hojně druh Androniscus dentiger. Tento stejnonožec s většinou bíle zbarveným až 6 mm dlouhým tělem je známý především z jižní Evropy, kde byl rovněž zaznamenán i v jeskyních. Výskyt ve zdejších jeskyních souvisí s jejími příznivými mikroklimatickými poměry. Ze stejnonožců se dále ve Zbrašovských aragonitových jeskyních často vyskytuje povrchový druh Cylisticus convexus. Jeho schopnost pronikat a osídlovat podzemní systémy je známá. Ve východové štole pak byl zaznamenán třetí druh, a to svinka Armadillidium versicolor, která patří k vzácnějším teplomilných a vápnomilným zástupcům naší fauny.

Brachychaeteuma bradaeVelmi zajímavá je rovněž fauna mnohonožek. Z devíti dosud zaznamenaných druhů patří k nejvýznačnějším nálezům drobná nepigmentovaná (bíle zbarvená) mnohonožka Brachychaeteuma bradae. V západní Evropě je známa z povrchových biotopů. Ve střední Evropě se druh dokladuje ojediněle i z jeskyní. Ostatní druhy zjištěných mnohonožek pronikají do jeskyní z okolních povrchových biotopů, kde žijí v listovém opadu nebo svrchních vrstvách půdy. Z těchto druhů můžeme jmenovat např. Blaniulus guttulatus, Polydesmus inconstans a Trachysphaera gibbula. Ze stonožek pronikají do jeskyní běžné druhy z povrchových biotopů. Opakovaně byla zaznamenána stonožka škvorová Lithobius forficatus. Z brouků bylo doposud zjištěno deset druhů patřících do šesti čeledí. Vedle druhů, které do jeskyní pronikají z povrchových biotopů stojí za zmínku především Anommatus hungaricus z čeledi Bothrideridae. Jedná se o slepého půdního brouka z doposud nedostatečně objasněným způsobem života. Dalším zajímavým druhem je střevlík Trechoblemus micros, který často obývá vlhké podzemní prostory.

V roce 2000 byl chiropterology zahájen systematický výzkum Hranické propasti. Již první předběžné výsledky předčily očekávání, bylo zaznamenáno 6 druhů netopýrů v mimořádných počtech jedinců. Sledováním výletu samic a později i jejich mláďat byla prokázána velká reprodukční kolonie osídlující  Pavouksuchou jeskyni zvanou Rotunda. Jedná se v současnosti o jedinou reprodukční kolonii netopýrů v jeskyni na území ČR a současně o nejsevernější kolonii netopýra velkého (Myotis myotis) v celém areálu jeho výskytu.

Speciálním oříškem na rozhraní hned několika vědních oborů je mikrobiální napadení aragonitové výzdoby na Oponě v Jurikově dómě. Zdrojem potravy mikroorganismů, především bakterií a plísní, jsou textilní vlákna a prach uvolňující se z oděvů návštěvníků. Dochází tak k nežádoucím barevným změnám kdysi bělostné výzdoby a destrukci aragonitových jehlic. Kromě identifikace jednotlivých druhů mikroorganismů proběhlo experimentální ověřování různých metod chemické likvidace, aby nedošlo k poškození mimořádně křehké aragonitové výzdoby, a v současné době se připravuje celoplošný sanační postřik. V rámci celkové rekonstrukce návštěvní trasy bylo také odkloněno prohlídkové stanoviště, což povede ke snížení přínosu polétavých částic na Oponu.

 
Copyright © Správa jeskyní ČR | napište nám | mapa stránek | design by virushka | created by ONESOFT s.r.o.